Aikido slabikář

Co je to Aikido?

Aikido je japonské bojové umění, které vzniklo ve 20. století.

Jeho zakladatelem (Kaiso) byl Morihei Ueshiba, který je dodnes označován jako O'sensei – Velký učitel. Ueshiba byl génius bojových umění. Vyrůstal v prostředí starodávných samurajů, kde se naučil jejich techniky, které pak uplatnil v letech války, a nakonec všechny tyto zkušenosti proměnil v nové umění, které dnes znají lidé po celém světě.

Slovo aikido se skládá ze tří částí. AI (合) znamená spojení, harmonii, KI (気) znamená životní energii a DO (道) znamená cestu, způsob života. Společně to ukazuje, že aikido je způsob, jak propojit energii těla, mysli a ducha a moudře ji využít nejen v obraně, ale i v každodenním životě.

Při tréninku se nesnažíme přemoci soupeře silou proti síle. Místo toho používáme plynulé, kruhové pohyby, abychom útok přesměrovali a získali nad ním kontrolu. Cvičení zahrnují nejen pády, hody a techniky, ale také práci se zbraněmi – dřevěným mečem (bokken), holí (jo) a nožem (tanto); stejně jako taninzutori, cvičení boje proti více útočníkům najednou.

Aikido je jedinečné v tom, že neexistují žádné soutěže. Nikdo zde nevyhrává ani neprohrává. Cíl je jiný: s každým tréninkem udělat krok vpřed a zlepšovat se v tom, co děláme. Zlepšit naši rovnováhu, rychlost a sílu, ale také trpělivost, respekt a schopnost spolupracovat. O'sensei řekl, že skutečné vítězství je především vítězství nad sebou samým – nad vlastní leností, strachem a slabostmi.

Dnes se aikido praktikuje ve více než 140 zemích po celém světě. Ať už vstoupíte do dojo v Japonsku, Evropě nebo Americe, lidé tam znají stejné techniky a používají stejná japonská slova. To je na aikidu opravdu úžasné – kdekoli na světě můžete najít přátele, kteří cvičí stejným způsobem jako vy.

Morihei Ueshiba

Zakladatel Aikido

Ve světě aikido mu říkáme Ósensei (Velký učitel), se narodil v roce 1883 v japonském městě Tanabe. Jako dítě byl slabý a často nemocný. Jeho otec proto chtěl, aby zesílil a stal se odolnějším. Povzbuzoval ho k pohybu – Morihei cvičil sumó, plaval a začal se učit bojová umění. Díky vytrvalosti sílil a už od malička měl obrovskou chuť se zlepšovat.

V dospělosti se stal vojákem a bojoval v rusko-japonské válce. Sloužil statečně, rychle dosáhl hodnosti seržanta a působil i jako instruktor boje a taktiky na vojenských školách.

V roce 1912 vedl skupinu rodin, které zakládaly novou osadu na severním ostrově Hokkaidó. Osada dostala jméno Shirataki a Ueshiba se stal jejím starostou. Právě tam se setkal s mistrem

Sokaku Takedou a začal studovat staré samurajské umění Daito-ryu aiki-jujutsu, které zásadně ovlivnilo jeho další cestu.

V roce 1931 si otevřel v Tokiu vlastní dojo, známé jako Kobukan. Kvůli mimořádně tvrdým tréninkům se mu začalo říkat „Pekelné dojo“. Přicházeli sem mistři jiných bojových umění, aby Ueshibu vyzvali. Všichni však poznali jeho sílu a umění – a mnozí se pak rozhodli stát jeho žáky. Díky tomu byla úroveň v Kobukanu nesmírně vysoká a tréninky patřily k nejtěžším v celém Japonsku. Ósensei se brzy stal známým po celé zemi. Svůj styl předváděl na veřejných ukázkách a jednou dokonce cvičil i před císařem Japonska.

Za druhé světové války se přestěhoval do vesnice Iwama, kde postavil nové dojo a svatyni Aiki Jinnja. V této době stále více zdůrazňoval, že pravé bojové umění nemá sloužit k ničení, ale k ochraně a hledání míru.

Po válce se vrátil k výuce. I ve vysokém věku vedl tréninky, cvičil se zbraněmi – dřevěným mečem (bokken), holí (jo) a nožem (tanto) – a ukazoval, že skutečná síla spočívá v klidu, přesnosti a načasování.

Morihei Ueshiba zemřel v roce 1969, ve věku 86 let. Jeho žáci pokračovali v jeho práci a aikido se od té doby rozšířilo do celého světa. Poselství Ósenseie zůstává stejné: bojové umění má chránit a spojovat, ne ničit.

Rodina Ueshiba, Hombu dojo

Aikido se předává z generace na generaci – od učitele k žákovi. A zvláštní místo v tomto řetězci má rodina Ueshiba, která stojí v čele aikido dodnes.

Po zakladateli Morihei Ueshibovi se stal druhým Doshu (hlavou cesty) jeho syn Kisshomaru Ueshiba. Ten měl obrovskou zásluhu na tom, že se aikido rozšířilo z Japonska do celého světa. Hodně cestoval, psal knihy a posílal učitele do jiných zemí. Díky jeho práci dnes existují dojo téměř na všech kontinentech.

Kamiza je čestné místo v dojo. Je to prostor, kde vzdáváme úctu všem učitelům aikido a všem předchozím generacím, které tuto cestu předávaly dál.

Dnes je hlavou aikido třetí Doshu, Moriteru Ueshiba, vnuk zakladatele. Vede celosvětovou organizaci Aikikai, do které patří i náš oddíl. V Tokiu se nachází Hombu dojo, centrální dojo aikido. Je to „hlavní dojo na světě“, kde se cvičí každý den a kde se setkávají lidé z celého Japonska i ze zahraničí.

O každodenní chod Hombu dojo se stará pravnuk zakladatele, Mitsuteru Ueshiba, který má titul dojo-cho (vedoucí dojo). On sám je budoucím nástupcem Doshu a dnes pokračuje v tradici, kterou začal jeho pradědeček.

Rodina Ueshiba, tak zajišťuje, že aikido zůstává stejné a srozumitelné po celém světě. A my jsme součástí této velké aikidó rodiny.

Ikeda Masatomi, 7. dan Aikikai, Shihan

1940 – 2021

Technický ředitel Slovenské asociace aikido | Aikikai Slovensko 1995–2002. Od roku 2002 – čestný technický ředitel.

„Aikido je bojové umění (BUDO), které objasňuje cestu života (DO). Zdokonalujte nejen svou techniku, ale také své srdce a mysl.“

Tvůrce didaktického systému (didaktický systém A, didaktický systém B) a zkušebního řádu (6.–1. kyu a 1.–4. dan).

Tento systém kombinuje západní mentální potřeby s východními hodnotami a tradicemi. Díky svému dlouhému pobytu v Evropě vyvinul Ikeda sensei systém kombinující aikido, hojo (tradiční škola šermu) a genkikai (systém zdraví), který umožňuje lidem pochopit různé aspekty aikido. Více o Ikeda Masatomi sensei.

Slovenská asociace aikido / Aikikai Slovakia

Byla založena v roce 1992. Od počátku roku 1993 se SAA jasně orientuje na mezinárodní struktury aikida po celém světě (Aikikai Hombu Dojo Tokyo a Mezinárodní federace aikida) a navázala také spolupráci s dalšími národními asociacemi – ČAA (Česká republika), ACSA (Švýcarsko) a Aikido Switzerland.

V roce 1995 navštívil Slovensko poprvé Sensei Masatomi Ikeda 7. dan Aikikai, Shihan (foto, video) a po řádné valné hromadě SAA se stal technickým ředitelem SAA. Jeho asistentem se stal Sensei Michele Quaranta 7. dan Aikikai, Shihan › (v té době 4. dan Aikikai) ze Švýcarska. Od roku 1995 navštěvuje Ikeda sensei Slovensko dvakrát ročně a jeho asistent šestkrát ročně, aby vedli víkendové tréninkové kempy. V létě se konají pravidelné týdenní letní školy aikido. Od roku 1995 je Slovenská aikido asociace mezinárodně akreditována a získala tzv. „Hombu Recognition“ (právo udělovat zkoušky technické způsobilosti Dan Aikikai, které jsou uznávány Aikikai Hombu Dojo Tokyo, světovým ústředím aikido). V témže roce se také stala řádným členem Evropské aikido federace (EAF Congress v Sofii, BG). Od roku 1996 je řádným členem Mezinárodní aikido federace (IAF Congress v Katsuura, JPN). Kvalifikovaní učitelé poskytují výuku v regionálních klubech po celém Slovensku a České republice.

Slovenská aikido asociace | Aikikai Slovakia organizuje odborné tréninkové semináře vedené uznávanými učiteli aikida ze zahraničí a technickým výborem SAA, kde mohou členové SAA z jednotlivých dódžó skládat zkoušky technické způsobilosti pro 6. až 1. kyu a 1. až 4. Dan (dospělí) a 12. až 7. kyu (děti), které jsou mezinárodně uznávané. Během výcviku používáme technický (kyu a dan) a didaktický systém (didaktický systém A, didaktický systém B) vytvořený Sensei Ikeda Masatomi 7. dan Aikikai, Shihan ›. Tento systém kombinuje západní mentální potřeby s východními hodnotami a tradicemi. Díky svému dlouhému pobytu v Evropě vyvinul Ikeda sensei systém kombinující aikido, hojo (tradiční škola šermu) a genkikai (systém zdraví), který umožňuje lidem porozumět různým aspektům aikido. Za administrativní chod organizace odpovídá rada SAA ›, která je volena valnou hromadou. Valná hromada se skládá z vedoucích dojo jednotlivých klubů SAA › s hlasovacím právem.

Dojo

Slovo dojo znamená v japonštině „místo cesty“.

Je to prostor, kde se cvičí bojová umění a kde se učíme nejen techniky aikida, ale také disciplíně, soustředění a vzájemnému respektu. Podlaha dojo je pokryta tatami – měkkými rohožemi, které tlumí pády a pomáhají nám bezpečně cvičit. Na stěnách tradičních dojo můžeme vidět dřevěné zbraně, kakejiku – japonskou kaligrafii AI-KI-DO (合気道) a také nafudakake – „vitrínu“ se jmény členů dojo a jejich aktuální technickou úrovní.

Nejdůležitější stěna v dojo se nazývá SHOMEN. Zpravidla na shomenu visí portrét zakladatele aikido Morihei Ueshiby a kaligrafie AI-KI-DO (合気道), který nám každý den připomíná, že cvičíme cestu harmonie.

Shomen nám připomíná, že aikido není jen o technikách, ale také o úctě – k zakladateli, jeho rodině a učitelům všech generací. Proto, když sedíme v dojo, nikdy se neotáčíme zády ke shomenu. Shomen nám připomíná, že jsme součástí velké tradice aikida, která spojuje lidi po celém světě.

Chování v dojo

Pravidla v aikido nejsou od toho, aby nás někdo napomínal. Jsou to jednoduché zvyky, které z tatami dělají bezpečné místo, pomáhají nám soustředit se a učí nás respektu. Každá úklona jako by říkala: Jsem tady a dávám pozor. Úklona je naše prosím i děkuji. Trénujeme spolu, ne proti sobě. Když dodržujeme pravidla, jde nám to líp a v dojo je příjemná atmosféra.

1. Příchod do dojo

V našem dojo nemáme trvale položené tatami a před tréninkem je nutné tatami složit. Přijď na trénink včas, aby ses i ty zapojil do přípravy.

Obecně v každém dojo platí tyto pravidla: U okraje tatami se krátce ukloň ke kamize. Je to jednoduché „Dobrý den“ místu, kde společně cvičíme. Posaďte se v seiza na okraj tatami a ukloňte se směrem k shomen. Je to jednoduché „ahoj“ místu, kde společně trénujeme. Znamená to také projevit úctu svým tréninkovým partnerům a úctu k generacím praktikantů aikida před vámi, díky nimž se dnes můžete tomuto bojovému umění učit.

2. Oblečení a čistota

Přijď včas a převleč se do čistého keikogi s pevně uvázaným páskem. Šperky a hodinky nech v šatně, nehty měj krátké. Cvičíme bosky a s čistými chodidly – kvůli hygieně, pohodlí i bezpečí všech.

3. Seřazení a soustředění

Sedneme si do seiza naproti kamize. Seiza může být zpočátku nepohodlná, ale pomáhá udržet pozornost.

4. Úvodní pozdrav (tři úklony)

Pozdravíme ve třech krocích:

• Úklona ke kamize – úcta všem učitelům a tradici aikido.
• Úklona mezi učiteli – sensei se společně ukloní se svými pomocníky. Žáci vyčkají v seiza.
• Úklona všech – učitel i žáci se společně ukloní jeden druhému a řeknou „onegai šimasu“ (prosím o spolupráci).

5. Kdo je kdo: sensei, senpai, kohai

Sensei – tak říkáme učiteli v aikido. Doslova to znamená „ten, kdo šel dřív“. Ukazuje směr, učí techniky a dbá na bezpečí i dobrou atmosféru.

Senpai – zkušenější žák. Vede příkladem, pomáhá s technikou i bezpečím a předává své zkušenosti mladším.

Kohai – mladší žák. Je aktivní parťák: pozorně sleduje, ptá se a respektuje své starší spolužáky.

Respekt je oboustranný – senpai i kohai se navzájem uklánějí a oba nesou odpovědnost, aby bylo cvičení férové a bezpečné.

6. Cvičení ve dvojicích

Před technikou se ukloň partnerovi, po cvičení znovu – to je naše „děkuji“. Na tatami se nemluví. Sleduj, cvič a vnímej pokyny. Když něčemu nerozumíš, vždy se můžeš zeptat senseie nebo senpaie.

Když si sensei cvičí s tvým partnerem, čekej v seiza a pozorně sleduj – i to je cenná chvíle k učení.

7. Pití během tréninku

Nejlepší čas na pití je před a po tréninku. Během horkých letních měsíců nebo při velmi intenzivních trénincích může instruktor udělat krátkou přestávku na občerstvení. Pokud máte během cvičení žízeň, omluvte se svému partnerovi a krátce požádejte senseie o svolení. Během vysvětlování učitele zůstáváme na místě, pozorně posloucháme a sledujeme výuku.

8. Pozdní příchod

Přijdeš-li pozdě, v tichosti se převleč a sedni si v seiza na kraj tatami a po úkloně s pozdravem „onegai šimasu“  počkej na pokyn od učitele. Nevyrušuj svým pozdním příchodem výuku. Po vzájemném pozdravu s učitelem se připojíš k ostatním.

9. Potřebuji v průběhu hodiny opustit žíněnku

Pokud z nějakého důvodu (WC, nevolnost, pracovní povinnosti...) potřebuješ v průběhu hodiny opustit žíněnku, potom oslov učitele a nahlas mu to. Učitel o tvém odchodu musí vědět! Je to nezbytné pro bezpečnost, aby učitel věděl co se děje.

10. Závěrečný pozdrav

Na konci si znovu sedneme do seiza a pozdravíme ve stejném pořadí: kamiza → učitelé mezi sebou → všichni společně (učitel i žáci). Řekneme „domo arigato gozaimashita“ (děkuji za trénink).

11. Společný úklid

Po tréninku všichni podílejí na úklidu dojo. V našem dojo je nutné poskládat žíněnky na své určené místo. Zároveň se snažíme zanechat dojo v čistém stavu, abychom byli připraveni na další trénink.

Klub Aikido Kokoro Ostrava

Jsme mladý klub, ale naši učitelé mají bohaté zkušenosti.

Náš klub byl založen v roce 2025. Naši učitelé předtím dlouhá léta cvičili v jiném ostravském klubu. Máme za sebou přes 30 let zkušeností s cvičením a trénováním. Patříme pod Slovenskou Aikido Asociaci (SAA), která je členem International Aikido Federation. Na základě Hombu Recognition - potvrzení od Aikido Hombu Dojo Tokyo může asociace udělovat technické stupně Kyu (žákovské) a Dan (mistrovské). Podílíme se v SAA na organizaci velkých mezinárodních seminářů a týdenních letních škol.

Spolu s kluby v Suchdole nad Odrou, Olomouci a Vsetíně pravidelně organizujeme víkendové semináře se zajímavými učiteli. Na těchto seminářích probíhají zkoušky na žákovské technické stupně. Vedoucí našeho klubu je členem technické komise SAA, stejně jako i vedoucí dalších zmiňovaných klubů.

Při cvičení využíváme didaktický systém, který vytvořil Mastomi Ikeda 7. Dan Aikikai, Shihan. Tento systém kombinuje západní intelektuální potřeby s východními hodnotami a tradicemi. Díky svému dlouhému pobytu v Evropě vyvinul Ikeda Sensei systém kombinující aikido, hojo (tradiční škola šermu) a genkikai (systém zdravotních cvičení), který lidem umožňuje pochopit různé aspekty aikida.

Zkoušky v aikidu

V aikidu nejsou žádné soutěže, kde by někdo vyhrál a jiný prohrál.

Místo toho máme zkoušky, které ukazují, co už umíme, a co se můžeme naučit dál.

Nejdříve jsou tu žákovské stupně – kyu. Začíná se od 12. kyu a postupně se jde dolů až k 1. kyu. Pak následují mistrovské stupně – dan. Ty už rostou nahoru: od 1. danu až po 10. dan. Nejvyšší stupeň – 10. dan – dnes ale nikdo na světě nemá.

Když někdo složí zkoušku na 1. dan, může nosit černý pásek a také hakamu – široké kalhoty, které určitě znáš od svých učitelů.

Hakama není jen zvláštní kus oblečení. Má sedm záhybů, a každý z nich připomíná jednu ctnost, kterou by měl aikidoka ctít:

1. Džin (Jin) – lidskost
2. Gi (Gi) – spravedlnost
3. Rei (Rei) – úcta
4. Či (Chi) – moudrost
5. Šin (Shin) – upřímnost
6. Čú (Chu) – loajalita
7. Kó (Kō) – úcta k předkům a rodičům

Nositel hakamy si ji každý den obléká a skládá. Tím si připomíná, že nejde jen o techniky nebo sílu, ale také o to, jaký je jako člověk.

Hakama připomíná, že aikido není jen trénink těla, ale i srdce a mysli.

Každá složená zkouška v sobě nese také zodpovědnost vůči mladším spolužákům. Jako sempai jdeš příkladem svým kohai – nejen svým cvičením, ale také svým chováním.

A nemusíš mít strach. Zkoušky nejsou proto, aby někoho nachytaly nebo vyhodily. Jsou tu proto, aby ti pomohly zjistit, co už umíš dobře a co můžeš ještě vylepšit. T vůj učitel tě na zkoušku pustí až tehdy, když ví, že jsi na ni připravený.

Pamatuj si: zkouška není konec, ale začátek nové cesty. Každý další krok tě posune blíž k tomu, stát se nejen lepším aikidokou, ale i lepším kamarádem a člověkem.

Youtube kanál Eric Graf

Vysvětluje Eric Graf 6. Dan Aikikai.

Oblečení v aikido

V aikido nosíme speciální oblečení, které se jmenuje aikidogi. Někdy se mu říká také keikogi, což znamená „oblečení na cvičení“. Oba názvy jsou správné. Občas lidé chybně říkají „kimono“. To ale není tréninkové oblečení. Kimono je tradiční japonský sváteční oděv, který se nosí třeba na oslavy nebo svatby. V kimonu bychom na tatami necvičili.

Jak vypadá a jak se nosí

Aikidogi je bílé a skládá se ze tří částí – z kalhot, kabátku a pásku, kterému se říká obi.

Kabátek má dva lemy, které se překrývají. A tady platí důležité pravidlo:

• levý lem musí být vždy přes pravý,

• pravý přes levý se používá v Japonsku pouze u zesnulých při pohřbu.

Nakonec si kabátek pevně uvážeme páskem kolem pasu.

Proč nosíme právě aikidogi

Aikidogi je víc než jen obyčejné bílé oblečení:

• je ušité z pevné bavlny, aby vydrželo pády, házení i tahání,

• má zesílené švy, takže se hned neroztrhne,

• je volné a pohodlné, takže se v něm dobře hýbe.

Bílá barva navíc symbolizuje čistotu a nový začátek – jako když máš před sebou prázdný list papíru a učíš se na něj psát něco nového.

Barvy pásků

Pásek (obi) drží kabátek u pasu, ale také ukazuje, jak daleko kdo na své cestě došel:

• děti mají barevné pásky od 12. do 7. kjú,

• dospělí začátečníci nosí bílé pásky od 6. do 1. kjú,

• kdo složí zkoušku na mistrovský stupeň (dan), nosí černý pásek.

Zbraně v aikido

V aikido většinou cvičíme beze zbraní. Někdy, ale vezmeme do ruky dřevěné zbraně, protože nám pomáhají lépe pochopit pohyb. Se zbraní hned poznáme, jestli stojíme správně daleko a jestli je správná chvíle udělat krok, úhyb nebo techniku. Říkáme tomu vzdálenost a načasování – dvě věci, které jsou v aikido klíčové.

Využíváme tři základní zbraně: bokken, jo a tanto. Všechny jsou ze dřeva a slouží k tréninku.

Bokken

Bokken (čteme boken) znamená doslova dřevěný meč – BO je dřevo a KEN je meč. Je to maketa samurajského meče katany. Katana je dlouhý obouruční meč s ostřím, jen na jedné straně. S bokenem můžeme bezpečně procvičovat stejné řezy a vedení rukou, jako s opravdovým mečem. Učí nás jasnému směru pohybu, pevnému postoji a klidné hlavě.

Jo

Jo (čteme džo) je dřevěná hůl dlouhá zhruba 120–128 cm. Nebyla vymyšlená, jako napodobenina meče, ale přímo proti meči. Je totiž o kousek delší než katana, a tak má proti meči výhodu v dosahu.

Legenda o vzniku JO

Vypráví se, že kdysi dávno žil samuraj jménem Muso Gonnosuke. Ten se utkal se slavným šermířem Mijamotem Musashim. V prvním souboji Gonnosuke prohrál – Musashi byl příliš silný a obratný se svým mečem.

Gonnosuke, ale nechtěl zůstat poražený. Odešel do hor, kde dlouho cvičil a přemýšlel. Tam prý dostal nápad: vzal dlouhou hůl, zkrátil ji na délku něco málo přes jeden metr, a vytvořil tak novou zbraň – jo.

Když se pak znovu postavil Musashimu, dokázal díky jo využít větší dosah a souboj vyhrál. Tak se jo dostalo do japonských bojových umění.

Tanto

Tanto je dřevěná dýka. Skutečné tanto nosili samurajové, jako záložní zbraň.

V tréninku s tanto cvičíme hlavně obranu na blízko. Útoky jsou rychlé a z malé vzdálenosti, takže se učíme reagovat pohotově, chránit se a správně uhýbat.

Aiki JO

Aiki KEN

Aikiken (合気剣) je označení pro soubor technik s mečem, které jsou nedílnou součástí bojového umění Aikido. Tento specifický styl práce s mečem vyvinul zakladatel Aikida, Morihei Ueshiba (O-Sensei), především během svého poválečného pobytu v Iwama.

Hlavní myšlenkou Aikiken není naučit se bojovat s mečem jako takovým (to je doménou Kenjutsu), ale pochopit principy pohybu, které jsou společné pro zbraň i techniky beze zbraně (Taijutsu).

Útoky v Aikido

Grafické zobrazení útoku podle didaktického systému Masatomi Ikedy.

Techniky Aikido

Grafické zobrazení základních 32 technik a jejich principů podle didaktického systému Masatomi Ikedy.

Aikido pohyby

Základní ukemi - pády

Dechová cvičení - DAIEN KOKYU HO
(dýchání ve velkých kruzích)

YO NO TE KOKYU – dýchání s mužskou JANG energií
I NO TE KOKYU – dýchání s ženskou JIN energií
KI MUSUBI NO TE KOKYU – dýchání sjednocení JIN/JANG energií
A UN NO KOKYU